Copyright.cz

Paul-Henri Spaak [ Osobnost Evropské unie ]

Paul-Henri Spaak (1899 - 1972)
Belgický sociálně demokratický politik. Jedna z nejvýraznějších osobností poválečné Evropy. Jeden z hlavních architektů EHS a rozhodných zastánců ekonomicky a politicky sjednocené Evropy. Během své dlouhé politické kariéry zastával neuvěřitelné množství předních funkcí v evropských organizacích.
Mnohokrát byl členem belgické vlády, poprvé v roce 1933 jako ministr dopravy, pošt a telegrafů. Pro jeho politickou činnost bylo charakteristické, že často, pokud nemohl prosadit své názory a politiku, odstupoval z funkce. Přesto se brzy stal ministrem zahraničních věcí (1936) a tehdy ukázal nejen svým rodákům, ale i širší evropské veřejnosti svůj politický talent . Byl nadaným vyjednavačem a řečníkem. Těsně před druhou světovou válkou se stal ministerským předsedou a zároveň ministrem zahraničních věcí. Prosazoval politiku nezávislosti, aby uchránil Belgii před nacistickou hrozbou.
Tato snaha však vyzněla naprázdno a Spaak byl nucen odejít do Londýna, kde i nadále řídil belgickou vládu. V Anglii se setkává s Jeanem Monnetem a Winstonem Churchillem, který se stává jeho vzorem.
Už během londýnského exilu Spaak přemýšlel o budoucím uspořádání Evropy. Je mu jasné, že musí vzniknout nějaká společná organizace evropských států. Cílem byla sjednocená Evropa. Prvním vzorem takovéto organizace se stal Benelux, jehož vznik inicioval právě Spaak, a to ještě v Londýně v roce 1944 (podepsána smlouva o celní unii mezi Belgií, Nizozemím a Lucemburskem).
Po válce je Spaak jmenován historicky prvním generálním tajemníkem OSN, a to především díky své mezinárodní popularitě. Brzy nato stojí u vzniku Bruselské smlouvy (1948) a Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci (OECE, předchůdce dnešní OECD). Spaak předsedal radě této organizace, jejímž cílem bylo rozdělovat americkou pomoc v rámci Marshallova plánu. Spaak skvěle rozuměl myšlence Američanů - donutit evropské státy tímto plánem ke spolupráci.
Po haagském kongresu je Spaak zvolen předsedou parlamentního shromáždění Rady Evropy, které se mělo stát podle jeho autorů (včetně Spaaka) jakýmsi evropským parlamentem. Toto usilí nakonec vyšlo naprázdno a Rada Evropy nesplnila očekávání. Pro Spaaka to byla velice nepříjemná zkušenost, neboť cítil, že vzájemné evropská spolupráce je nutná. Podle jeho názoru pouze ekonomická spolupráce doplněná politickou vůli může vést ke sjednocené Evropě. Jen tak se dá předejít dalším potenciálním válečným konfliktům na evropském kontinentě.
Po neúspěchu Rady Evropy je jeho pozornost upřena na vznikající Evropské společenství uhlí a oceli (1951). Spaak opět předsedá parlamentnímu shromáždění této organizace. Druhá organizace, Evropské obranné společenství (1952) nakonec nevzniká, neboť smlouva nebyla ratifikována francouzským parlamentem. Tato skutečnost zasadila Spaakovi těžkou ránu. Přesto se nevzdává a iniciuje jednání o vzniku celní a ekonomické unie. Postavil se do čela výboru reprezentantů vlád a expertů z Beneluxu, Itálie a Německa (tzv. Spaakův výbor). Na závěr jejich jednání byla přijata Spaakova zpráva, která se stala základem Římských smluv (1957), jež daly základ Evropským společenstvím.
Poslední zastávkou v jeho mezinárodním politickém životě byla funkce generálního tajemníka NATO (1957-1961). Odstupuje, protože se mu nedaří vyřešit rozpory mezi USA a Francií, kterou reprezentoval generál de Gaulle. Z velké politiky Spaak mizí v roce 1966, kdy v belgickém parlamentu hlasuje proti vůli své strany pro návrh, aby se sídlo NATO přesunulo do Belgie. Po tomto hlasování na svůj poslanecký mandát rezignuje.
Za neutuchající snahu o vytvoření politicky a ekonomicky sjednocené Evropy byla Paulu-Henrimu Spaakovi v roce 1957 v Cáchách udělena cena Karla Velikého.
DALŠÍ INFORMACE: http://www.euroskop.cz
AKTUALIZACE: Jana Holáňová (Beskydy-Valašsko, regionální agentura CR) org. 2, 05.12.2002 v 13:12 hodin